S klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou o tom, že to, jak moc nás stres ovlivní, je v našich rukou. Pokud chceme a vytrváme, můžeme se s ním naučit pracovat a vyhnout se řadě nepříjemných fyzických i psychických problémů
Stres a psychické vyčerpání jdou ruku v ruce a mohou se stát příčinou závažných problémů. Dnešní zrychlená doba takovým těžkostem vlastně nahrává. Kateřina Weigertová, klinická psycholožka a psychoterapeutka pražské polikliniky Health Plus, řeší v rámci své praxe problémy se stresem a vyčerpáním dnes a denně. Jedná se třeba o různé stavy úzkosti, poruchy nálad a další psychické obtíže.
Každý dneska mluví o stresu. Často se ale píše, že se stresem se dá pracovat. Je tedy stres vždycky problém?
To je individuální věc. Hodně velký vliv má to, jakým způsobem člověk o stresu přemýšlí a jak s ním vnitřně pracuje. Vnímání stresu se může během života měnit, a to nejen vlivem věku a získaných zkušeností, ale také podle toho, v jaké je člověk psychické kondici. Stejnou stresovou situaci proto můžeme pokaždé vnímat jinak.
Na čem vnímání stresu závisí?
Míra stresu, kterou v dané chvíli pociťujeme, je závislá na tom, jak si stresovou situaci kognitivně, tedy rozumově, vyhodnotíme. Jak si ten pocit stresu rozebereme, jak ho vnímáme, jak se na situaci díváme, jak hodnotíme svoje možnosti a zdroje ke zvládnutí situace. To všechno může během života kolísat, proto se vnímání stresu a reakce na něj může u jedince neustále měnit.
A co to ten stres vlastně je? Existuje nějaká definice?
Obecně lze říct, že stres je jakýkoliv tlak, který člověk pociťuje a který u něj vyvolává pocit, že jeho zdroje – reálně nebo domněle – na zvládnutí dané stresové situace nestačí.
Jakými způsoby se projevuje?
Vliv stresu na organismus je možné rozdělit do dvou rovin. Ve fyzické rovině se jedná o všeobecně známé příznaky, jako jsou bolesti hlavy, pocity dechové nedostatečnosti, tlak v hrudi či blokády krční páteře, protože člověk je konstantně ve zvýšeném napětí. Také některé interní obtíže mohou být způsobeny stresem, například problémy spojené se žaludkem a zažíváním. V psychické rovině je stres spojován s poruchami soustředění, výkyvy nálad, pocity úzkosti nebo zvýšené únavy. S tím souvisí i zvýšená chybovost výkonu, která může být velmi riziková v případě, že člověk třeba pracuje s nějakými nástroji nebo řídí auto.
Říká se, že stres může být i konstruktivní. Tedy pozitivní. Co si o tom myslíte?
Stres má ve vývoji člověka funkční smysl. Určitá míra stresu je pro náš život přínosná, ale je to velmi rozdílné jedinec od jedince. Tento stres se většinou označuje za eu-stres, tedy pozitivní stres. Má se za to, že člověka posouvá dál, motivuje ho k nějaké akci a k podávání lepších výkonů. Jak jsem zmínila, v případě jakéhokoliv stresu je důležitý způsob kognitivního zpracování dané situace. Když vím, že jsem pod velkým tlakem před státnicemi, ale vnímám v tom vyšší hodnotu, že získám vysokoškolský titul a dosáhnu něčeho, co pro mne má z dlouhodobého hlediska velkou cenu, tak to stres pomáhá proměnit v něco pozitivního.
Kam až může vést psychické vyčerpání?
Psychické vyčerpání může vést až k závažným duševním potížím ve smyslu úzkostných poruch nebo poklesů nálady, které lze už hodnotit jako depresi. Může se projevovat také poruchou spánku. Všechny tyto diagnózy člověku velmi negativně ovlivňují život. Vyčerpání může zásadně ovlivňovat rovněž sociální fungování jednice. V kontaktu s druhými se může začít projevovat nezájem, odpor, dokonce až jakási cyničnost.
Podle čeho poznám, že „mám namále“, že už je toho moc a je třeba začít se stresem pracovat?
Například v případě, že člověka začnou najednou trápit úporné bolesti hlavy a výsledky všech vyšetření jsou negativní, nikde není žádný nález, tak je možnou příčinou bolestí dlouhodobý nadměrný stres. Stejně tak je tomu u změn nálad. Když se lidem bezdůvodně a velmi rychle mění nálada, cítí větší úzkost nebo jsou nadměrně unavení a ztrácí soustředění, to vše může být varovným příznakem silného stresu.
Jak to začít řešit?
Už první krok, tedy pokus o vyhodnocení situace, je forma práce sama se sebou, která člověku prospěje. Jde o to se zastavit a přiznat si, že ten problém za mne nikdo jiný nevyřeší. Tak funguje klasická medicína – člověk jde k lékaři, který stanoví diagnózu a navrhne léčbu. Podíl pacienta většinou není příliš veliký. Pokud jde o psychické obtíže, tak je podíl pacienta při řešení naopak obrovský.
Když se začnou objevovat zmíněné příznaky, tak je na čase si říci, že se mnou není něco v pořádku. Podnětem k práci se sebou může být také zpětná vazba od okolí, které si všimne, že se člověk změnil a nechová se jako dříve. To jsou momenty, kdy je vhodné se zastavit a zamyslet, jak dál a kde ve svém životě udělat změnu, aby se nepříjemný stav zlepšil. Lidé by proto měli naslouchat sami sobě, aby příznaky odhalili co nejdříve.
A když na sobě příznaky vyčerpání zpozoruji, co dělat dál?
Oblíbený a hojně používaný je pojem „stress-management“. Ten v podstatě označuje různé přístupy, kterými lze stres zmírňovat. Je tedy dobré zaměřit se právě na ně. Některé vycházejí z meditace nebo jógy. Obvykle jde o jednoduchá krátká cvičení, která jsou postavena na regulaci dechu, protože práce s dechem je klíčová k redukci napětí a úzkosti. A cvičí se i takzvaná zaměřená pozornost, kdy člověk cíleně zkoumá vlastní myšlenky, pocity i tělesné projevy.
Některé z metod lze použít ve chvíli, kdy na člověka stres akutně působí, a dosáhnout rychlého uvolnění. Patří sem techniky, které pracují více s rozumem než s tělem, například takzvaná technika přerámování, kdy se na situaci stresu snažíme dívat pozitivně, nebo alespoň neutrálně. Důležitá je také schopnost dobře a reálně plánovat, abychom se nedostávali pod časový tlak. Práce s hodnotami, které člověk v životě má, soustředění se na to, co je v mém životě dobré, vědomé prožívání pocitu vděčnosti. Je dobré znát sám sebe a vědět, co mě potěší, a to si dopřát. Pro někoho to může být sport, pro jiného četba, pro někoho to, že poslouchá hudbu nebo se baví s přáteli.
A je možné se stresu zbavit úplně? Pokud ano, je to pro člověka dobré?
Stres tu je, aby nás nějakým způsobem posouval. Je to jakýsi motor, který ovlivňuje vývoj jedince. Přiměřená míra stresu je pro náš vývoj zásadní. Jen je důležité určovat jeho míru, aby ho nebylo příliš, aby se lidé nedostali do fáze psychického vyčerpání. Stres ze života nikdy zcela nevymažeme, hlavně v současné době, která je hodně rychlá a zaměřená na výkon. Každopádně by si lidé měli uvědomit, že ať už jsou ve stresu malém či velkém, tak by si vždycky měli najít chvíli na to, aby stres vhodným způsobem vykompenzovali, uvolnili, odrelaxovali a doplnili svoje zdroje.
Máte nějaké jednoduché doporučení, jak se stresem v každodenním životě pracovat?
Podle mých zkušeností je velmi užitečné, když si člověk dá tu práci, každý večer si v klidu sedne a zamyslí se nad tím, jaký byl jeho den, co prožíval, jak se cítí teď, jestli je mu dobře, nebo ho něco trápí či bolí. Jde o to, nenechat život bez povšimnutí protékat mezi prsty, nebo se jím nechat bezhlavě vláčet. A pak se člověk po letech ohlédne a zjistí, že už pět let pracuje v práci, která ho celou dobu nebaví, a nějak si to zapomněl uvědomit.