Město

Sirce je obehnáno silnými hradbami s věžemi, které napomáhají udržovat Drohiny na uzdě, jelikož do města nemohou jen tak. Jiné typy nudraků, Aksy a Nuti, se po městě mohou pohybovat volně, stejně tak odcházet a vcházet, jak je jim libo. To avšak pro Drohiny neplatí. Kdysi dávnopůvodně do města mohli, jenže pak přišla revoluce a blablabla chudáci tam teď pomalu nemohou vůbec a hrozně je to štveOd té doby Drohiny do města smí pouze když projdou kontrolou a výslechem. Nejen kvůli tomu Drohinů ve městě potkáte málo.

Jakmile projdete vstupními branami a vejdete do města, ovane Vás živoucí energická atmosféra aktivního města.

Okolo dlouhé široké ulice, jež lemují prodavači a řemeslníci ve stáncích, leží spoustu drobných domků a věžiček naskládaných vedle sebe, jak to jen jde. Na hlavním náměstí, pojmenovaném po Matce Āmě, se odehrávají různé slavnosti. Prostorné náměstí disponuje amfiteátrem a mostem, má ale jednu nevýhodu – velký stín, který nikdy nemizí. Tento stín na náměstí vrhá obrovský palác. Mateří chrám, ve kterém sídlí Matka Āma, patří mezi dominanty města. Náměstím protéká rameno řeky Akass, které jakoby paralelně běželo podél hlavní cesty Sirce, takzvané Veřéní třídě.

V Živě přebývají různí obyvatelé pro různé účely, jeden z těch hlavních důvodů je ovšem prodej. Čtvrtí každodenně projde hodně nudraků a tudíž zde lze dobře podnikat. Což s sebou ale také přináší vyšší cenu pozemků, kterou si nemůže dovolit nižší vrstva.

Z hlavního náměstí zahnete severně na Tržní ulici, a objevíte se v obytné čtvrti, Verštaty. Ty nabízejí dílny, obchody, pracovny, podniky a mnohem více. Je zde velká koncentrace střední třídy, která si oblíbila žít ve stavbách s věžemi. Tyto domy fungují tak, že zatímco v přízemí se nachází podnik či pracovna, ve věži najdete byt. Ulice Tržní n Vás dovede až na náměstí, jenž je zároveň tržištěm. Hatta, je místo, kde se každým dnem setkávají Aksy, aby prodaly čerstvé potraviny a nové výrobky a aby koupili vše, co potřebují pro spokojený život v tomto městě.

Na Attě kromě těchto trhů najdete velice důležitou budovu. Té se říká Touran a jedná se o obchod, jehož sortiment je nekončící. Nevím, jak to majitel obchodu Tottorno dělá, ale radši se ho neptejte. Je to celkem bručoun.

Západně od Verštat leží Bikěvo, čtvrť bojovníků. Bikěvo obsahuje zpravidla rozsáhlé hranaté budovy zřízené pro bojovníky, aby zde směli pobývat, trénovat a bavit se. Dost času ve čtvrti trávili Drohini, kterým byla živelná a bojovná nátura po chuti. Dnes už toto tolik neplatí, po omezení Drohinů ve městě se čtvrť přesměrovala na spolky, domy mládeže, hřiště a další stavení určené zábavě mladým. Bojovnické ubytovny, prodejny zde nalezneme stále, ale už ne v tak hojném počtu.

Co zde ovšem vydrželo a doteď se drží velké oblibě, je Aréna. V ní se každý týden konají zápasy mezi bojovníky, co usilují o přední příčky žebříčku šampionů. Jedná se o nepostradatelnou kulturní akci sircského obyvatelstva, návštěvnost se tudíž drží vysoko a o zábavu tu není nouze. V dobu, kdy Aréna neplní funkci bojovného rázu, slouží jako plac pro divadelní kousky, tance a jiné představení. Okolo Arény se v průběhu času rozrostl počet jurt. V těchto kulatých stanech dočasně přebývají bojovníci, kteří nežijí v Sirci, ale potřebují být během sezóny blízko všeho dění.

V šedivých ulicích Bikěva se nachází kasárny, jež slouží jako zázemí pro ochranné složky města, a také lazaret, kde se léčí. Lazaret čerpá magickou vodu z chrámu Akass, který je na samotném okraji čtvrti. Za chrámem se schovávají Jesle, které vychovávají malé Aksy. Po cestě od Arény ke chrámu Akass se ocitnete na Hedinově náměstí, které jasně ukazuje svůj úctyhodný věksvým zjevem a tím, že se tam nikomu nechce trávit čas tbh je to tam celkem nuda ale v dnešní době Hedinovo náměstí působí lehce opomenutě.

Cinkající čtvrť získala své jméno díky jejím obyvatelům. Ti totiž patří k nejbohatší vrstvě města, což dokazují tím, že jim většinou cinká měšec peněz v kapse. Někteří mají peněz natolik, že si z nich dělají ozdoby na krk, nohy nebo uši. Staery, mince s dírkou uprostřed, navlečou na provázek, což při nošení vydává typické cinkání.

Cink se nachází na takzvaném polopatře, vyzdvižené skále nad Sircem. Dostat se sem dá letecky, pokud jste Aksa nebo Nuti, ale to je nezdvořilé. Častější je procházka tunelovým schodištěm, jež vede z ulice u Akassu nahoru na Cinkající náměstí. Na tomto šestihranném prostranství, připomínající tvar vnitrohořských mincí, většinou vládne klid. Zřídka zde ale lze zažít slavnosti doprovázené divadlem, tancem či hudbou. Jinak Vás na Cinku určitě zaujmou obrovské honosné domy s prostornými zahradami, kterými místní smetánka ukazuje své bohatství.

Kromě drahých staveb se zde nachází jedna, která ovšem vyčnívá. Rozhledna ze dřeva ční nad kamennými zdmi a obydlími.Kdokoliv může vylézt po schodech a nebo vyletět do nejvyššího místa rozhledny. Její konstrukce patří mezi málokteré, co jsou kompletně z magického dřeva Ssaka. Tato letitá věž poskytuje nádherný rozhled na Sirce.

Z rozhledny byste si určitě všimli, že v Sirce leží zelenkavý park. Jihozápadní část města je věnovaná čtvrti Lučí. V ní nalezneme kromě nádherné zeleně lázně věnované naší milované Mirí a její aksí paní Sheile.

Zde v kouzelné vodě dávají nudraci odpočinek namoženým kostem a svalům. A odpočinek pro mysl poskytuje i pohled na zelený park nesoucí jméno stejné jako čtvrť. Louka se stromy a tekoucí vodou nabízí perfektní oázu klidu pro všechny, co chtějí na chvíli utéct z náročného života města. Bohatší vrstva, která nestojí o přepychové vily na Cinku, si našla své místo právě tady. Díky tomu je zde postavený nespočet zahrádek a zákoutí, jež zdobí drobné, ale zdobené domky. Kromě obydlí se zde usídlily různé podniky, pohostinství, čajovny a kavárny.

Jednou z nich je vyhlášená čajovna Gan, kterou založila aksí slečna Teagan, sestra Tottorna. V GanTea je málokdy prázdno, v přívětivé prosvětlené čajovně neustále posedávají obyvatelé hory, co si sem přišli oddechnout u dobrého čerstvého čaje, přečíst si knihu a třeba i poznat nové přátele.

Původně zemědělská usedlost pod hradbami se postupem času rozrostla natolik, že se stala součástí města. Tato čtvrť víc než město připomíná vesnici, kde má každý svůj dům, pozemek a chová či pěstuje, aby se uživil. Z toho vychází, že se Sedlčina skládá převážně z polí, zahrad, ohrad a malých domků, jež k nim patří. Popravdě, některým pozemkům stavení chybí.

Obyvatelé, jež v Sedlčině nebydlí, ale stojí o možnost vlastnit pozemek, si zde koupí zahradu bez domu, a ač žijí v jiné části města, navštěvují Sedlčinu jako odpočinek od městského ruchu.

Uprostřed čtvrti se rozléhá prostranství připomínající náves. Místní jí říkají Sedlč. Konají se tu prodeje mezi zemědělci a místními, obyvatelé jiných čtvrtí se do toho moc nezapojují. Někteří Sedlčané na Sedlči provozují hospody, kde se v podvečer slézají, aby probrali všechny noviny o svých farmách.

Pod hradbami Sirce vedou dvě dlouhé ulice zvané Tepny. Po každé z nich se prochází lev, jemuž obyvatelé říkají horský lev Singha. Vlastně se jedná o dva lvy, střeží hradby města.